MUDr. Arnošt Sobol

Nový primář Plicního oddělení UHN, je ve volném čase myslivcem.


V květnu letošního roku se změnilo vedení Plicního oddělení Uherskohradišťské nemocnice. Jeho dlouholetý primář Jiří Tihon se rozhodl odejít do důchodu a přenechat své místo mladšímu nástupci. Tím se stal zkušený kolega Arnošt Sobol. Jak se v nové pozici cítí? A co je jeho cílem na postu primáře? I o tom se dočtete v následujícím rozhovoru.

 

Pane doktore, chtěl jste se vždycky věnovat medicíně?


Zájem o přírodní vědy mne provází celoživotně, zákony medicíny jsou platné bez ohledu na politické zřízení, bez ohledu na postavení jedince ve společnosti, nelze je měnit jako právní paragrafy nebo dnes diskutovanou neměnnou ústavu - vytvořenou lidmi. Uvažoval jsem hodně o myslivosti, biologii (k jejímuž studiu jsem byl rovněž přijat), ale zájem o člověka nakonec zvítězil.

 

Vybral jste si obor plicní lékařství- byl to od začátku záměr, nebo, jak už to tak bývá, dílo náhody?


Plicní lékařství mým prvoplánovým záměrem nebylo. Jako student jsem více tíhnul ke gynekologii a porodnictví, případně urologii. Mé přesvědčení ale nebylo absolutní. Interna představovala odrazový můstek do mnoha potenciálních oborů a plicní mě během stáží zaujalo sým propojením se zobrazovacími metodami, instrumentálním vyšetřováním. Jeden lékař tak může nahlédnout do medicínského problému optikou endoskopisty, za pomoci rentgenu, CT snímků nebo třeba sonografie, na diagnostice chorob se ale podílí také manuálně.

 

Jaké byly Vaše předchozí zkušenosti, než jste zakotvil v UHN?


Před nástupem do Uherskohradišťské nemocnice jsem prošel stážemi v Montrealu nebo na Maltě, nikdy to ale nebyl trvalý pracovní poměr. V plicním lékařství jsem odchovancem hradišťské plicní školy vytvořené primářem Tihonem a jeho následovníky.

 

Dnes už je to několik měsíců, co zastáváte post primáře- jak velká je to změna?


Změna je to zásadní, cítíte odpovědnost za ostatní pracovníky, navíc jsou vaše rozhodnutí definitivní, s velkým dopadem na lidský život, a často nevratná.

 

Máte v Hradišti na co navazovat? A kam by se podle Vás mělo oddělení vyvíjet?


Plicní oddělení v Uherském Hradišti svou pověstí doposud přesahuje okresní hranice, původně bylo totiž sídlem celostátního odborníka a bylo vytvořeno s aspektem školicího centra na úrovni fakultního pracoviště. Tato pozice v soudobých konsekvencích není udržitelná. Zachováváme ale péči o plné spektrum oborových diagnóz.

Mimo chirurgickou operativu a biologickou léčbu, která směřuje do specializovaných center, zůstáváme svébytným nezávislým pracovištěm. Obor se během let postupně dále specializuje a my se snažíme udržet krok - otevřeli jsme alergologickou ambulanci, ambulanci spánkové medicíny, modernizovali bronchologickou diagnostiku.

 

Už jste se pokusil prosadit nějaké změny?


Pokud bojujete za své vize, nejste vždy chváleni,  je důležité změnu pokud možno logicky vysvětlit. O zásadní reorganizaci jsem se zatím nepokusil, díky předchozímu vedení má oddělení zavedenu řadu fungujících postupů, kvůli rekonstrukci objektu nás ale čeká stěhování, tak se novým řešením nevyhneme.

 

Jaký je obecně vývoj ve Vašem oboru? Jedná se o dynamické odvětví medicíny?


Velký vývoj je v posledních letech patrný zejména v onkologii a metodách biologické léčby a imunoterapie, což mění zavedené pohledy na terapii. Také instrumentální vybavení je technologicky dokonalejší a zlepšila se provázanost s okolními pracovišti v možnosti sdílení zobrazovacích metod.

 

Kdo jsou vlastně Vaši nejčastější pacienti?


Od bronchitiků a astmatiků (záněty průdušek) se těžiště péče přesouvá do problematiky těžkých pneumonií (zápaly plic), plicní onkologie, intersticiálních procesů (jako je například fibróza) a stále se objevují pacienti s tuberkulózou.

 

Co Vás v práci nejvíce potěší, nebo naopak naštve?


Vždycky mne potěší pracovní nasazení týmu i nad rámec finančního ohodnocení a spokojený pacient. Naštve mě pak mezioborová neochota a snaha přenést vlastní odpovědnost na druhého.

 

S tím asi úzce souvisí i následující otázka- jak hodnotíte svůj pracovní kolektiv?


Svého pracovního kolektivu si velmi vážím. Je nutné prověřovat, ale také důvěřovat a moct se na někoho  spolehnout. Jsem rád, že náš tým je kompaktní a dobře si uvědomuje, že lékaři bez sester, sanitářek, uklízeček nemohou existovat, že si pracovní prostředí vytváříme navzájem a záleží jen na nás, jaké bude. Za nezbytné považuji také dodržování pravidel a uctivou, slušnou, ale otevřenou komunikaci.

 

Co se teď podařilo na oddělení zrealizovat? Jsou nějaké novinky?


O rozvoji v alergologii, spánkové medicíně a bronchologii jsem se zmiňoval. Především se však podařilo stabilizovat personální základnu a připravit se na generační lékařskou proměnu, kterou naše pracoviště postupně prochází. Je to důležité obzvlášť v dnešní době, kdy se zodpovědných medicínských pracovníků v republice nedostává, a řada pracovišť proto omezuje provoz. Není jednoduché spolupracovníky nadchnout pro obor a umožnit jim seberealizaci.

 

Zvládnete se mimo práci věnovat i nějakým koníčkům?


Volný čas se snažím věnovat zejména své rodině. Podařilo se mi ale zůstat aktivně u myslivosti, byť ne v míře, jakou bych si představoval.  K odreagování upřednostňuji četbu, cyklistiku, turistiku a lyžování.