Ludmila Důbravová

"Lidský faktor by se i přes novou moderní techniku neměl z práce sestry vytratit", říká Ludmila Důbravová, která v nemocnici pracuje celých 48 let.

Vzpomínáte si ještě na ty okamžiky, kdy jste do nemocnice nastoupila?

No jistě, to se nedá zapomenout. Nastoupila jsem po SZŠ spolu s 8 absolventkami na chirurgii D, kde bylo 50 pacientů. Práce byla od počátku hodně náročná. I když jsme jako studentky SZŠ absolvovaly praxi na odděleních nemocnice, byl přechod do skutečné praxe hodně šokující, ale my všechny, i když to bude znít nadneseně, jsme byly hozeny do vody skutečné praxe, a tak jsme se musely učit novým praktickým věcem a poradit si s těmito novými problémy vlastně samy.

Myslíte, že dnes mají mladí lidé zájem pracovat jako všeobecná sestra? A je nějaký rozdíl mezi tehdejšími a dnešními nastupujícími sestrami?

Myslím si, že dnes mladí lidé mají ve zdravotnictví více odborných možností. Praxe se rozšířila na více studijních oborů, a tak mají zájemkyně možnost studovat tyto vysoce odborné směry na VOŠ či VŠ. Studium však tak trvá podstatně déle. Práce sestry je práce náročná jak po psychické a fyzické stránce.

Chtěla jste se vždy stát všeobecnou sestrou? Jedná se o pomáhající profesi, jejichž klíčovými schopnostmi jsou empatie, naslouchání a porozumění. To není určitě vždy jednoduché.

Vždy jsem chtěla být sestra a pomáhat nemocným lidem. Nová moderní technika a nové léčebné postupy jsou sice krásné a užitečné věci, ale lidský faktor by se z práce sestry neměl vytratit. Nemocní lidé, kteří jsou odloučeni od rodiny – svých blízkých, čekají na povzbuzující slovo a sestra je v nemocnici těmto lidem nejblíže. Empatie, porozumění a naslouchání jsou pro pacienta důležité a pomáhají při uzdravování. Mnohdy si ale sestra, která cítí s nemocnými, problémy pacientů nese domů.

Co kolektiv, lidé, se kterými spolupracujete nebo jste spolupracovala? Někdy vznikají v práci přátelství na celý život.

Pokud nám to dovolí okolnosti, tak se s některými spolupracovnicemi, i bývalými, setkáváme. A vyrazíme například do divadla. Těch lidí člověk za život pozná hodně. Všechny ale není možné jmenovat.

Co pro Vás znamená být oceněna v anketě „zaměstnanec roku“?

Ocenění v anketě si velmi cením. Vím, že toto ocenění může dostat jenom někdo z velkého nemocničního kolektivu. Ocenění by si zasloužily všechny ty pracovité, obětavé, empatické a příjemné sestry, které své profesi a pacientům odevzdávají větší část sebe samých a někdy i na úkor své vlastní rodiny a svých blízkých.