Marie Klimková

„Empatie a umění komunikovat s pacientem je základ,“ říká Marie Klimková, která celých 40 let pracuje v Uherskohradišťské nemocnici na oddělení ARO. Kdyby si měla znovu vybírat povolání, neměnila by. Znovu by se rozhodla studovat zdravotnickou školu.

Jaká byla Vaše cesta k práci zdravotní sestry?

Chtěla jsem učit děti a mohla jsem jít na gymnázium. Pojilo mě ale velké přátelství s jednou spolužačkou, se kterou jsme se rozhodly, že zkusíme právě zdravotní školu. A také moje sestra si přála, abych byla co nejdříve samostatná, protože jsme měly starší rodiče. I to byl jeden z důvodů. Hradišťská zdravka byla bezvadná, byli tam skvělí učitelé, kteří nás toho hodně naučili. Odborné předměty nás učili lékaři z praxe, učili nás nad pacientem přemýšlet. Na některé osobnosti z té školy nikdy nezapomenu. Ale to má tak asi každý.

Vzpomínáte si ještě na ty okamžiky, kdy jste do UHN nastoupila?

Část spolužaček zůstala po maturitě v Uherském Hradišti a část musela odejít do Brna nebo Prahy. Nikdo se s námi o tom moc nebavil, byli jsme prostě přiděleni. To bylo v osmdesátých letech. Já jsem zůstala v Uherském Hradišti, kde bylo krátce otevřené oddělení ARO. Začátky tam byly krásné. Počet personálu byl však omezený, na oddělení jsme byli dvě, později tři sestry.

Jak dlouho působíte ve funkci staniční sestry ARO-anestezie? Proč jste se rozhodla pro tento obor?

Práci staniční sestry dělám přibližně třináct let. Pro specializaci jsem se rozhodla už na škole. Bavila mě chirurgie, protože se v tomto oboru pořád něco děje. Je to týmová práce lékaře anesteziologa a anesteziologické sestry. Naším cílem je dosažení co nejlepšího komfortu pacienta a operatéra.

Jak vypadá Váš typický pracovní den? Co je na Vaší práci nejtěžší?

Práce staniční sestry je především o organizaci. Po příchodu na pracoviště nejdříve rozepíši personál na jednotlivé operační sály, zkontroluji přístroje a zásoby základních léků a všechna pracoviště, která spadají pod anesteziologické oddělení. Důležitá je také spolupráce celého multidisciplinárního týmu.

V čem je z pohledu sestry největší rozdíl mezi tehdejším vybavením a dnešním?

Rozdíl je obrovský, je to nesrovnatelné. Technika šla hodně dopředu a máme to štěstí, že se vedení nemocnice stará o to, aby byla všechna naše pracoviště dobře vybavená.

Jaká je Vaše představa dobré zdravotní sestry, co by jí nemělo chybět?

Důležité je se naučit komunikovat s pacienty, být empatická, volit správná slova, protože když je člověk nemocný, tak stačí jedno nevhodné slovo a lidé to špatně nesou. Musíme pacienta zklidnit a vysvětlit mu, co se bude dít.  

Umíte odpočívat nebo jste myšlenkami pořád v práci? Jak nejraději trávíte volný čas?

Odpočívat se učím celý život :) Všichni se snažíme pracovat kvalitně, ale často jsme v časovém presu. A přibývá také odpovědnosti. O každém pacientovi se vede velká složka, to dříve nebývalo. Není v tom nic špatného, vyžaduje to legislativa a kontrolní mechanismy ve zdravotnictví. Preferuji aktivní odpočinek, mám ráda přírodu, turistiku. Ráda čtu, sleduji filmy nebo vědomostní soutěže. V současné době relaxuji také tím, že se starám o dva zrzavé kocouří nalezence.