MUDr. Michal Ferenec

"Vždy jsem tvrdil, že se jednou vrátím." Svým slovům MUDr. Michal Ferenec opravdu dostál a po více než deseti letech se stal opět součástí týmu chirurgického oddělení. Od ledna zde působí jako primář, „otěže“ ve vedení oddělení přebral po svém mentorovi a školiteli MUDr. Petru Kavalcovi. Studium medicíny absolvoval na rodném Slovensku, pracovní zkušenosti sbíral posledních deset let v rakouském Mistelbachu.

Mnoho zdravotníků nasměrovali k výběru povolání rodiče, sami pracovníci ve zdravotnictví. Bylo tomu tak i ve Vašem případě?

Dá se to tak říct, v podstatě jsem sledoval vzory a již v dětství si vytyčil nějaký cíl. S oblibou jsem svému okolí tvrdil, že budu pediatr jako tatínek, přestože jsem kromě toho, že to bude asi lékař, nevěděl, co to přesně znamená.

Narodil jste se na Slovensku, jaká byla Vaše cesta do Uherskohradišťské nemocnice?

Vzhledem k mé historii sportovce jsem se chtěl věnovat něčemu, co se sportem souvisí a začal po promoci pracovat na ortopedii v Trenčíně s vizí sportovní traumatologie. Po necelém roce jsem přesunul své působiště za hranice do zdejší nemocnice. Tady byla ale ortopedie saturována, a tak jsem se dostal do „spárů chirurgie“. Zpočátku jsem si myslel, že zde bude mé působení jen dočasné, ale chirurgie už mě nepustila. Hlavní podíl na tom měl primář MUDr. Petr Kavalec, první ze dvou zásadních mentorů v mém profesním životě.

Směřoval jste od počátku svého studia medicíny k chirurgii?

Jako každý student jsem se viděl postupně v řadě oborů, kterými jsme během studia procházeli. Přes fyziologa, patofyziologa, fascinovala mě také interna a zejména kardiologie.  V závěru studia mě oslovila sportovní medicína, vzhledem k mé paralelní sportovní kariéře. V průběhu studia jsem si však nikdy nemyslel, že má konečná volba padne právě na chirurgii.

Co Vás tedy utvrdilo v tom, že jste si chirurgii zvolil správně?

Byl to především získaný pocit, že mě můj šéf opravdu chce něco naučit. Myslím si, že toto uvědomění je pro motivaci začínajícího lékaře v takovém oboru jako je chirurgie velmi důležité. Měl jsem štěstí, že i na mém druhém dlouhodobém pracovišti v zahraničí byl obdobně smýšlející a mne motivující primář.

V Uherskohradišťské nemocnici jste již v minulosti pracoval, co Vás přimělo k návratu?

Tato otázka nepatří mezi mé oblíbené. Jakkoliv to podám, téměř pokaždé vyvstanou nepodložené spekulace. Abych to uvedl na pravou míru – a lidé, kteří mě znají to snad mohou potvrdit– vždy jsem byl přesvědčený, že se jednou vrátím, protože jsem s tímto regionem spjatý, a nyní se ta příležitost naskytla.

Prošla chirurgie díky novým technologiím velkou změnou?

Medicína jako celek prochází obrovskými technickými pokroky. I v chirurgii se k nám dostávají různé výdobytky a technické výstřelky. Obrazně můžeme létat s vrtulovým dvojplošníkem, někteří z nás dostanou do rukou Boeing, který má daleko obtížnější a komplexnější řízení. Vždy ale musíme být piloti se spoustou nalétaných hodin. Najdou se i tací, kteří s „čmelákem“ přeletí téměř přes oceán. Schopnost značné improvizace je pro české lékaře, nejen chirurgy, typická a cení si to na nich i v zahraničí.

Co všechno obnáší práce primáře?

To zatím jen zjišťuji. Spadají sem samozřejmě i činnosti nelibé, nést zodpovědnost však mezi ně nepatří. Za důležitou činnost považuji vzdělávat, vést a motivovat mladší kolegy, resp. všechny, kteří o to projeví zájem. Sportovní terminologií řečeno –⁠ udržovat oddělení v kondici, a ještě lépe, stále ji zlepšovat. Aby i při četných zraněních podávalo standardně dobrý výkon.

Jak vidíte budoucnost chirurgického oddělení v Uherskohradišťské nemocnici?

Uherskohradišťská nemocnice je předním a tradičním zdravotnickým zařízením v regionu. Chirurgické oddělení je páteřní a bez dobrého standardu chirurgie nelze udržet na úrovni ani ostatní zásadní obory. To platí i opačně. Všechny tyto důležité obory se musí chtít rozvíjet, je to však běh na dlouhou trať, myslím tím 5-10 let.

Co rád děláte ve volném čase?

Bohužel jsem si na sebe upletl bič, volného času mi výrazně ubylo a není nazbyt. Rád ho věnuji rodině, ještě stále i sportovním aktivitám, poskrovnu i kulturním akcím.