MUDr. Soňa Pánková

„Původně jsem měla namířeno na jiný obor, ani jediný den jsem ale nelitovala....“ říká primářka Porodnicko gynekologického oddělení.

Ve zdejší nemocnici strávila Soňa Pánková školní praxi, přičemž ji práce právě na tomto oddělení okamžitě oslovila. Na medicínu šla ale původně se snem věnovat se plastické chirurgii, ale ne takové, která odsává tuk a vyhlazuje vrásky, ale té, která pomáhá lidem po nehodách, s vrozenými vadami nebo třeba popáleninami…

 

Paní primářko, pořád Vás ještě práce baví?


Mám desetiletou praxi z brněnské kliniky, tady jsem třetím rokem a musím říct, že ano. Je to hrozně pestrý obor. Člověk může operovat, což mě moc baví. Také se ale můžu věnovat práci s ultrazvukem nebo na ambulanci.

 

Relativně nedávno jste se stala primářkou, jak velká je to změna?


Práce výrazně přibylo, hlavně papírů a administrativy obecně. Je složité to zkombinovat s fungováním rodiny, ale musím říct, že zdejší personál je velice ochotný. Když něco nevím, oni mi bez problémů poradí. Velkou oporu mám také ve vrchní staniční sestře.

 

A jaké máte s oddělením plány?


Nějaké menší změny už jsme provedli a chtěla bych doplnit ještě další přístrojové vybavení. Ale jinak bych především ráda pokračovat v nastoleném trendu porodnictví. Myslím si, že teď je naše porodnice velmi vyhledávaná, jezdí sem maminky z Kyjovska, ale i ze Slovenska nebo dokonce z Prahy.

 

Jak se přizpůsobujete aktuálním trendům v porodnictví?


Snažíme se všem vyjít vstříc, tak aby to bylo bezpečné pro rodičky i pro jejich dítě. Teď je třeba v kurzu hypnoporod, ten jsme tady sice ještě neměli, ale maminky už se na něj ptají, takže i ten je tady možný.

 

V současné době se ale rozmáhají také domácí porody…

Já jsem striktně proti. Z mého pohledu je to hazard, a to jak s tím miminkem, tak s životem maminky. Mám s tím z Brna neblahé zkušenosti. Zažili jsme několik úmrtí dětí při domácích porodech. Tyto ženy to ale prostě berou jako osud a neodradí je to. Přitom my, lékaři, se do porodu snažíme zasahovat jen v nutných případech, kdy už je opravdu nějaký problém. Když si žena přeje strávit porod v doprovodu porodní asistentky, nebo třeba nějaké duly, tak to tak je. My do toho opravdu nezasahujeme. Naším cílem je, aby odsud odcházela spokojená maminka se zdravým dítětem.

 

Říkala jste, že Vás to baví na operačním sále, projeví se to nějak i ve škále výkonů zdejšího oddělení?


Už teď třeba děláme vyšetření průchodnosti vejcovodu pod ultrazvukem-to se dřív dělalo za pomoci rentgenu. Tato metoda je ale mnohem šetrnější, bez záření. Pod ultrazvukem děláme i punkce cystických útvarů v malé pánvi, snažíme se šetrně přistupovat i k děložní myomatóze- u pacientek, které si ještě přejí těhotenství, se snažíme řešit problém laparoskopicky, aby byl výkon co nejšetrnější. Laparoskopii se snažíme využívat i u velkých gynekologických operací, pacientky se pak rychleji zotavují, mají menší krevní ztráty a líp se zkrátka všechno hojí. Jsem moc ráda, že jsou tady lidé otevření změnám. Snažíme se, aby byly vždy k lepšímu - pacientům i personálu.